28.únor 1857- maršál Radecký jde po 72 letech do výslužby

Nazývali ho otec Radecký a putovalo o něm snad tolik příběhů jako o císaři Františku Josefovi. Legenda rakouské armády, český vojevůdce z největších. Celým jménem hrabě Jan Josef Václav Antonín František Karel Radecký z Radče (německyJohann Joseph Wenzel Anton Franz Karl Graf Radetzky von Radetz) se narodil na zámku Třebnice u Sedlčan 2. listopadu 1766.

Radecký se v šesti letech stal sirotkem, dostal se ke svému dědovi do Prahy, kde navštěvoval piaristickou školu. Později studuje na rytířské akademii v Brně a Theresianeum ve vídeňském 4. okrese. Po maturitě studuje práva, pro slabou tělesnou konstituci ho u vojska zatím nechtějí.

V roce 1784 radecký vstupuje jako kadet k 2. pluku kyrysníků, o čtyři roky později se účastní pod vedením generálů Laudona a Lacyho války proti Turkům. Radecký postupuje v kariéře a v roce 1805 je už generálmajorem. Za své zásluhy v italském tažení (ve stejném roce) získává Řád Marie Terezie, ono vyznamenání prvně udělené maršálu Daunovi po bitvě u Kolína. Následovaly úspěchy u Aspernu a Wagramu. Radecký se stává šéfem generálního štábu, z nedostatku finančních zdrojů však musí vzdát své ambiciózní plány na reformy rakouské armády.

V roce 1813 vymýšlí geniální plán k porážce Napoleona u Lipska. Následně se mu podaří reorganizace rakouské armády. Slouží ve štábu knížete Schwarzenberga. Po vítězství u Waterloo hrabě Radecký získává od bavorského krále Velkokříž Maxe Josefa. Po uzavření míru je Radecký stacionován postupně v Šoproni, Budíně a Olomouci.

Mezi lety 1818-1828 byl poradcem arcivévody Ferdinanda Karla. Mezi lety 1831-1857 pak generální komandant rakouské armády v království Lombardsko-benátském. Radecký se především proslavil v boji proti Piemontsko-sardinskému království a jím podporovanému hnutí italské jednoty Risorgimento. (bitvy u Novary a u Custozzy).

Radecký sloužil v armádě, jak již bylo řečeno, sedmdesát dva let, do svých devadesáti. Za tu dobu se vystřídalo na rakouském trůnu vystřídalo pět panovníků. Hrabě se zúčastnil sedmnácti vojenských tažení, obdržel 146 domácích a zahraničních vyznamenání. Z nichž nejvyšší byl Řád Zlatého rouna (1849 za vítězství u Novary). Radecký měl být na přání císaře pohřben v císařské Kapucínské hrobce ve Vídni. Radecký však dal z finančních důvodů přednost továrníkovi Josephu Gottfriedovi Pargfriederovi a jeho dolnorakouskému památku Heldenberg.