Nemožnost soužití?

     V obecném povědomí současných Čechů je zažitá představa o neudržitelnosti situace, kdy na území Koruny české (potažmo současné republiky) žili nejenom Češi, ale také Němci. Dokladem toho jsou občas se v médiích objevující zprávy o obětech tzv. divokého odsunu po roce 1945. Odpovídá však tato představa opravdu někdejší realitě? Abychom na tuto otázku nalezli odpověď, musíme se posunout v čase o kousek dál – do roku 1905. Dne 27. listopadu podepisuje ve Vídni císař František Josef I. čtyři zákony, které jsou jako celek známy pod názvem Moravské vyrovnání (Mährischer Ausgleich).

     Tato nařízení se zaměřovala na urovnání politického a národnostního života Němců a Čechů žijících na Moravě. Podle sčítání lidu z roku 1910 tehdy v Markrabství moravském žilo 71,36% Čechů a 27,90% Němců. Jasná většina českého obyvatelstva však neměla odpovídající zastoupení v zemském sněmu. Němečtí občané si byli této situace vědomi a také chápali neudržitelnost tohoto stavu a nutnost změny. To otevřelo cestu ke zformulování kompromisního řešení, které zajistilo na příštích devět let do vypuknutí Velké války národnostní smír.

     Podle zásady tzv. osobní autonomie bylo dohodnuto zřízení oddělených národních katastrů. Tyto katastry evidovaly občany nově podle národnosti a ne už pouze podle obcovacího jazyka a umožňovaly oddělený politický život každého etnika (nabízí se srovnání se současnou situací v trojjazyčné Belgii). V praxi to znamenalo, že Češi volili české politiky a Němci německé a nijak si vzájemně nekonkurovali. Byl také stanoven fixní počet poslanců pro obě hlavní národnosti a zavedeno všeobecné rovné a přímé volební právo pro všechny Rakušany starší čtyřiadvaceti let s absolvovanou obecnou školou.

     I když byla dohodnutá ustanovení kritizována z přílišné ústupnosti jak německými, tak českými nacionalisty, nelze Moravskému vyrovnání upřít vyloženě pozitivní efekt na společné soužití německy a česky mluvících Moravanů. Tyto zákony se staly vzorem pro reformy v různých částech Předlitavska – v Bukovině, Bosně a Hercegovině, Haliči, Štýrsku a Korutanech. Naneštěstí se ne všude stihla projevit pozitiva podobného uspořádání a razantní tečku za podobnými snahami o narovnání vzájemných vztahů jednotlivých národů Podunajské monarchie učinila Velká válka roku 1914. Po vzniku Československa bylo Moravské vyrovnání přes nesporné pozitivní dopady zrušeno, což lze ze současného pohledu chápat jako předzvěst osudu soužití Čechů a Němců.