Pohledem Starorakušana z Čech

Povidlové lívance, bémákování a český lev

Publikováno 19.02.2011 v 14:38 v kategorii Literatura, přečteno: 710x

Zvláštní spojení? Na první pohled triáda klišé o Češích. Ovšem věřte, má hlubší dosah. Pokusíme se podívat co a kdo se za těmito atributy češství skrývá. Všechny tři jsou „obšlehnuty“ z literárních děl autorů- českých Němců, když ani to docela nešt

Povidlové lívance, bémákování a český lev

Zvláštní spojení? Na první pohled triáda klišé o Češích. Ovšem věřte, má hlubší náplň. Pokusíme se podívat co a kdo se za těmito atributy češství skrývá. Všechny tři jsou „obšlehnuty“ z literárních děl autorů-českých Němců, ikdyž ani to docela neštymuje. Povidlovolívancový Leo Perutz by se nejspíš označil za rakouského Žida z Prahy, bémákující Götz Fehr by si vyvěsil na štít „český Starorakušan“ (přičemž By tím český, nemyslel tschechisch, ale böhmisch, ve svém podání pémiš). Karl Hans Strobl se považoval za sudetského Němce, jako poleno přestože jeho rodná Jihlava byla od západu obehnaná Stockböhmen a od strany východní obklíčená Stockmähren. Navhuji postupovat od zemitého k jemnějšímu.

Tedy výtečník Strobl. Z rodné Jihlavy odešel na studia do Prahy a čemu čert nechtěl, zrovna v době Badeniho jazykových zákonů.

 Z klidného hnízda na zemské hranici se ocitl přímo ve víru neblahých útoků na vše německé. Strobl si odnáší do života velkou nelibost vůči Čechům a může literárně konkurovat proslulému nacionalistovi a psavci románů ve stylu Blut und Boden Hansi Watzlikovi. Strobl nejde až na dřeň rodné hroudy, zůstává v nenáviděné, Čechy ovládané Praze. Svůj hněv a opovržení vyjadřuje triptychem ze života německých studentů v české metropoli. Čtenáři se vryje do paměti Stroblova scénka ve vlaku, v níž autor s gustem přirovnává státní symbol k opelichanému kocourovi.Zájemce o Stobla odkazuji na: http://www.kohoutikriz.org/data/w_strob.php

Budějovičák Fehr, byl o dvě generace mladší než Strobl, vyrostl v prvorepublikovém měšťanském prostředí se stále živou tradicí starého Rakouska.Fehr se s Čechy běžně stýkal, byli to Spielkameraden, vzdálení příbuzní,majitelé obchodů kam byl posílán. Odtud pramení Fehrovo pozitivní naladění pro „olles pémiš“. V jeho asi nejslavnější knize Böhmisches Kursbuch si přijde na své každý milovník bémákování, lehkého humoru (občas připomínajícího Karla Poláčka; Konec konců takový pan Michelup byl taky „Pém“).http://www.kohoutikriz.org/data/w_fehr.php

Subtilní Perutz je něžný vůči všem zúčastněným: Židům, Němcům, Čechům i přespolním. Ve své Noci pod kamenným mostem (Nachts unter der steinernen Brücke) s  porcí ostrovtipného humoru vypráví legendy a příběhy rudolfínské Prahy. Ovšem nějak jinak, než jsme my, poznamenaní Císařovým pekařem zvyklí. (Mimochodem, román vznikl ve stejné době jako film). Vynoří se obraz hrdých, ikdyž zkorumpovaných Čech. Židovské téma , připomíná problémy dnešních antiglobalistů a muslimobijců. No a koneckonců, člověk se dočte jak to mohlo dopadnout se Stavovským povstáním, kdyby rytíř Záruba nejedl z císařova stolu, ale spokojil se s povidlovými lívanci.

Komentáře

Celkem 1 komentář

  • Lady S. 20.02.2011 v 15:34 Drahý, máte velice zajímavý blog, jsem nadšena vašimi texty a rozhodně toto není má poslední návštěva.


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?