Rakouský sklon k sebekritice a Karl Kraus

Rakušané, lépe řečeno jejich určitá část má hluboký sklon ke kritice vlastního národa a společenské vrstvy. Z naší současnosti známe Elfriede Jelinek, Thomase Bernharda a Felixe Mitterera, kteří se svými hrami nejen nezapomenutelně zapisují/zapisovali do pokladnice světového dramatu, ale zároveň vyvolávaly ohromné skandály. Je známé, že Thomas Bernard dokonce zakázal uvádět v Rakousku své hry. Domnívám se, že všechno začalo minimálně u Johanna Nepomuka Nestroye a jeho taškařic na účet rakouského měšťanstva.

Můžeme být hrdi, že i jeden Rakušan z Čech-Karl Kraus patřil do této Rakousko milující a přitom kritizující skupiny. Narodil se ve východočeském Jičíně v roce 1874. S rodiči se však záhy stěhuje do Vídně (tak tomu bylo u velké části vynikajících osobností z Čech, Moravy a Rakouského Slezska). Studoval práva (nedokončil) a působil v různých novinách a časopisech v Rakousku i v německojazyčném zahraničí. Jeho dvě nejvýznamnější díla jsou kritický časopis Die Fackel (Pochodeň), který vytvářel naprosto sám a neuviditelná divadelní hra Poslední dnové lidstva (Die letzten Tage der Menschheit), ve kterých tepe militarismus, maloměšťáckou hloupost a trapnost tehdejší propagandy. Poslední dnové lidstva, jsou spíš poslední dny lidství, pak začíná bestialita první světové války. Kraus uchopuje téma odlišně, než Hašek, jde až na dřeň problému, což může být dost bolestivé i pro dnešní rakouské čtenáře.

http://gutenberg.spiegel.de/archiv/kraus/letzttag/letzttag.xml

Poslední dnové lidstva v projektu Guttenberg

http://www.youtube.com/watch?v=2VOdOmBtUe4&playnext=1&list=PL2EAB60312AA2DF77

Poslední dnové lidstva kongeniálně interpretovány Helmutem Qualtingerem

http://corpus1.aac.ac.at/fackel/

Krausova Fackel online