Rudolf- korunní princ srdcí

Ani princové to nemají lehké. Obzvlášť když končí stará epocha a začíná nová. Představte si ten život: zlatá klec, konzervativní otec, liberální matka- ale ta je stále na cestách, neustále se střídající vychovatelé. Mladý korunní princ musel mít v hlavě pěkný zmatek. Nicméně našel si svou cestu, i když tragicky zakončenou.

Korunní princ Rudolf se narodil 21. srpna 1858 na zámku Laxenburg u Vídně. Už samo datum narození je zajímavé, neboť připadá na třetí den po narozeninách jeho otce Františka Josefa I. Velmi brzy začala výchova podřízená vojenské knutě. Už do kolébky mu byla vložena hodnost poručíka a pěší pluk číslo 19, když použijeme trochu cimrmanovského přirovnání. Malý Rudolf byl velice citlivý a bojácný, hra na vojáky mu nepřinášela císařem očekávané potěšení. Zachovalo se psaní císaře čtyřletému synovi v němž se mimo jiné dočteme: „…Viděli jste přece tancovat vojáky z Tvého regimentu; to muselo být jistě pěkné, ale já slyším, že ses bál- a to je ostuda!...“ Císař hovořil o Rudolfovi jako o Krepierl, což zní sice vídeňsky něžně, ale znamená vlastně chcípáček. Jednoduše co se týká vojenství a tělesné kultury, tak se Rudolf příliš nepohabsburštil, spíš u něho pozorujeme wittelsbašské rysy zděděné po matce Alžbětě (zvané Sisi): vyspělý intelekt, sklon k volnomyšlenkářství, literární ambice, ale bohužel i křehkou psychickou odolnost (ta se nejvýrazněji projevila u Ludvíka II., pohádkového krále a stavitele světoznámého zámku Neuschwanstein).

Po nešťastných letech vojenských následovaly šťastnější roky studií. Významným učitelem pretendenta byl Anton Gindely, typický Rakušan s českými a německo-uherskými kořeny. Rudolf byl od dob studií demokrat a liberál, jeho vzorem se stal Josef II. Na období studia navazovaly poznávací cesty. Své poznatky Rudolf zúročil při psaní čtyřiadvacetidílného tzv. Kronprinzenwerku, jehož oficiální název je Rakousko-Uhersko slovem a obrazem. Navíc se literárně podílel na ornitogickém dílu Brehmova života zvířat a publikoval v tisku.Avšak kde stál korunní princ na poli politiky? Katrin Unterreiner uvádí ve své knize Kaiser Franz Joseph, Mythos und Wahrheit následující postřeh: Rudolfovy politické názory byly stále více v ostré opozici vůči oficiální politice Dvora a nutily ho k životu plném tajností. Svou politickou korespondenci většinou šifroval, své politické články uváděl pod pseudonymem. Rudolf vedl dlouholetý boj za úkol, který by mu odpovídal, marně.

Rudolf nebyl spokojený ve společenském; dnešním jazykem, profesním ale také osobním životě. Byl oddán se Štěpánkou Belgickou, s níž měl dceru Alžbětu zvanou Erszi. Původně poměrně harmonický vztah narušovaly Rudolfovy stavy nespokojenosti s jeho pozicí v císařství a později, to především Rudolfova pohlavní nemoc.

30. ledna 1889 se následník trůnu zastřelil na loveckém zámečku Mayerling (Dolní Rakousy) se svoji sedmnáctiletou milenkou Mary Vetssera. Sebevražda byla po celou dobu trvání císařství vyvracena, šlo o v tehdejší době nepřípustný akt zoufalství. Pro císaře Františka Josefa byla celá událost velice prekérní a samozřejmě i osobně tragická. Následníkem trůnu se stal František Ferdinand d´Este. Ani ten se ovšem koruny nedočkal…

Korunní princ Rudolf je osobnost kontroverzní. Na jedné straně učenec, liberál, naděje říše na straně druhé řekněme promiskuita a sebevrah…nad tím vším se skví jedno označení: rebel. Tak nazvala svoji knihu i populární „habsburgoložka“ Brigitte Hamann(ová). Jak vidí korunního prince běžný občan Rakouska nebo Maďarska? Jako muzikálovou postavu. Stejně jako jeho matka císařovna Alžběta a prastrýc Ludvík II. se i Rudolfdočkal této pocty.

http://www.youtube.com/watch?v=dAku01z-8sc

http://www.youtube.com/watch?v=cOIdIhTVR98