Pohledem Starorakušana z Čech

Zvonění za rakušanství v Čechách

Publikováno 19.02.2011 v 17:46 v kategorii Starorakušané, přečteno: 944x

Zvonění za rakušanství v Čechách

Rakouská identita se v českých zemích formovala po tři sta let, svého vrcholu dosáhla v období napoleonských válek, když končí Svatá říše římská národa německého a přichází Rakouské císařství. Národ se stmeluje v odporu vůči Korsičanovi. Podotkněme, že národ nebyl vnímán v dnešním středoevropském slova smyslu: jako společenství definované společným jazykem. Naopak, rakušanství vzniklé v období empíru se hlásí k sepětí s panovnickou dynastií, územím, službou státu. Můžeme tedy říci, že Císařství rakouské kopírovalo vzor nepřítele (Francie).

Rakušanství v první polovině 19. století přesahovalo jazykové hranice. Důvod? V podstatě relevantní jazykové bariéry neexistovaly. Lingua franca císařství: němčina, kterou znal každý krejčovský tovaryš (díky vandrům) zaručovala jistou integritu rakouského státu. Jistě, onen tovaryš se cítil jako Čech, Slezan, Kraněc, ale nepochyboval že je Rakušanem. Přichází však rok 1848 a první rána Rakušanství, do popředí se dostává jazykové pojetí národa. Ustupuje tradiční zemský patriotismus i dynastická loajalita a nastupuje myšlenka velkoněmecká, případně všeslovanská, jaká akce a reakce. Kaisertreu a tím i rakouské zůstávají skupiny úředníků, vojáků (tedy státních zaměstnanců) a šlechty (což se často kryje).

Zde si dovolíme malou odbočku. Jak častá byla kulturní výměna mezi Českými a Alpskými zeměmi? Největší rakouský dramatik té doby Franz Grillparzer sahá k českým a moravským tématům: Libuše, Přemysl Otakar II., pověst z Jesenicka. U Šumavana žijícího dlouhodobě v Linci, Adalberta Stiftera je orientace na českou látku předvídatelná. Jmenujme román Vítek (Witiko), věnovaný městu Praze.Autor zde popisuje příchod zakladatele rodu Vítkovců do Čech. Na Moravě žila a působila Marie von Ebner-Eschenbach, baronka z moravského rodu Dubských. Často čerpala náměty pro své povídky a romány na středomoravském venkově. Dále na zámku Rájec nad Svitavou pobýval a psal Ferdinand von Saar. Zdá se tedy že inspirace a průchodnost mezi kulturami byla jednosměrná, z německorakouské strany. Snad to bylo proto, že Čechoslované prožívali svoji národní pubertu a pohrdali velkorakouským národem ze kterého, dá se říct, vzešli. Žádný z významných čechoslovanských autorů té doby nehledá zdroj inspirace v Alpských zemích. Pravděpodobné však také je že ještě varovně dozníval v uších Havlíčkův brixenský pozoun (hovoříme-li o druhé polovině 19. století) a proto nebylo radno věnovat se konfliktním tématům.

Po roce 1848 se situace uklidňuje. V Olomouci usedá na trůn císař František Josef I. a přece jen sounáležitost s dynastií stoupá, tím i příklon k Rakušanství. Rok 1866, Prusko-rakouská válka a následné rozplynutí velkoněmeckého snu křísí pangermánský resentiment na straně německorakouské a vlévá krev do žil austroslavismu. Ne však na dlouho, pro klid v říši je vyhlášen dualismus a Čechoslované se nedočkají „ani“ pražské korunovace. Jazykové rozepře rok od roku sílí a vyvrcholí přijetím Badeniho zákonů. Nepokoje v pražských ulicích včetně rabování. V tomto období je v Čechách „národnostní nevyhraněnost“ nadávkou. Být v Čechách Rakušanem? Už na přelomu 19. století problém. Nacionalistický spisovatel (z německého tábora) Hans Watzlik se hojně zabýval problematikou národní (rozuměj jazykové) identity. Největším zlem pro něj byla česká žena, která ve spojení s německým mužem vychovává české děti (pan Watzlik si vykládá pojem Muttersprache doslova). V žebříčku opovržení následuje německy hovořící, dynastii věrný Rakušan, který na otázku jaké že je národnosti odpoví: „Kelt.“

Po roce 1918, zůstávají věrní Rakousku německy hovořící obyvatelé v provinciích Deutsch-Südmähren, Böhmerwaldgau, Deutschböhmen a Sudetenland. ČSR samozřejmě tyto rakouské provincie neuznává a obsazuje je vojskem. V březnu 1919 dochází ke krvavému potlačení několika prorakouských demonstrací. A tím pravděpodobně opona padá. Sudetští Němci se cítí jako Němci a Češi jako Češi. Nepočetná skupinka Rakušanů, po roce 1918 Starorakušanů se neustále zmenšuje. V roce 1991 se k rakouské národnosti hlásilo 413 občanů ČR, za rok 2001 není žádný údaj uveden!!

 

http://www.youtube.com/watch?v=3fUKU4in0W0

Komentáře

Celkem 1 komentář

  • gxlEI7j9SSI 30.09.2013 v 07:42 Mile1 Fleurette,přeji Ti kre1sne9 prožited ve1nočnedch sve1tků, hlavně pohodu a do roku 2010 všechno neejlpšed. Jsem moc re1da, že jsem objevila Tvůj blog, na kterfd každfd den nakukuji, moc se mi ledbed Tve9 ne1pady a vfdrobky. Jsem re1da, že me1m novou kamare1dku u ktere9 mohu sbedrat inspiraci.Takže mnoho faspěchů v nove9 roce a hodně dalšedch kre1snfdch ne1padů.Kre1sne9 ve1noce přeje Še1rka


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?